Nedaleko hranic s Českou republikou se nachází mému srdci nejmilejší a nejmalebnější vesnička, Korňa. Prožívala jsem zde bezmála idylické dětství. K vísce však nechovám vřelý cit jen proto, že ji spojuji se sladkým obdobím bezstarostného života, ale také z důvodu její naprosté jedinečnosti nadčasového i duchovního charakteru. - Již více než padesát let je tento bod na mapě malého Slovenska uctíván jako poutní místo celosvětového významu, a to nejen stoupenci křesťanské víry. Nachází se tu Pramen Panny Marie lurdské na Turzovce.
Píše se rok 1958 a přesně sto let od zjevení Panny Marie v Lurdech se poprvé právě zde Matúši Lašutovi zjevuje nejsvětější žena lidské historie. Vzhledem k politickému režimu, který v té době v Československu panuje, dnes patrně nikoho nepřekvapí, že je nebohý prostý muž, přítomný tomuto zázraku, tehdejší státní mocí vězněn, souzen a vykázán do ústavu pro chorobomyslné...
Potřebu lidí čerpat lásku, dobro a věřit v ně však není možné zcela zlomit a umlčet - vždyť jde o jednu z nejpřirozenějších pohnutek našeho počínání. Po třikráte se opakujícím snu neměnného obsahu se další místní občan, Juraj Kavalek, vydává v únoru přebrodit řeku Kysucu a podle pokynů ze svých vidin, udělených tajemnou, zahalenou ženou, objevuje snad nejpříhodnější symbol čistoty a svobody, jaký si jen lze představit - pramen vody...
Jako děvčátko jsem maminku, babičku i starší sourozence slyšela bezpočetkrát o pramenu, majícím zázračné a blahodárné účinky, vyprávět. Pravidelně pak přinášeli jeho léčivou vodu domů z výprav na tuto legendou a tajemstvím opředenou pamětihodnost. Mým nutkavým přáním bylo jít příště s nimi, ale musela jsem ještě povyrůst a zesílit, abych náročnou cestu zvládla. Stalo se tak nakonec, pokud se dobře pamatuji, v čase blízkém mých šestých narozenin.
Nelhali mi, túra byla opravdu namáhavá a vyčerpávající, ovšem neskrotná dětská zvídavost překonala únavu. Asi po třech hodinách chůze jsem se dočkala - byli jsme v cíli! I v tak útlém věku jsem byla schopna pocítit dosud nepoznaný rozměr prožitku, neopakovatelnost zdejší atmosféry a nevšední směs přenádherných pocitů sotva popsatelné intenzity.
Obrázky na stromech naprosto souznily s mou fantazií a promlouvaly ke mně jímavým, laskavým neslyšitelným hlasem. Voda, vytékající z úzkých rourek, budila rovněž dojem vlídného, šeptavého sdělení čehosi poklidně naléhavého. Po chvíli rajského odpočinku jsme počali nabírat zázračný pramen, vyvěrající z nitra na první pohled od jiných nelišící se, a přece tak úžasné a výjimečné hory Živčák, do přinesených lahví. - Vodu, která tolikrát uzdravila i ty, kteří se již nikdy uzdravit vlastně neměli...
Vrátili jsme se večer a já vyčerpaná výletem a bezpočtem zážitků okamžitě usnula. Tehdy jsem asi ani nemohla tušit, jak hlubokou vzpomínku jsem si toho dne jednou provždy vryla do paměti ...
Už jsem konečně chápala, proč mají lidé, kteří se vody napijí, tak blažený pohled a výraz ve tváři. Pokaždé mi přišlo, že se jejich oči na okamžik změní, jako by byly zahaleny do vzácného roucha barvy modravého odstínu - podobného, jakým malíři zpodobňují právě čirou hladinu nebo nezkalený vodní proud.
Bydlím již delší dobu v Praze. Ale při každé návštěvě rodného kraje nevynechám jedinou příležitost znovu nabrat do dlaní pramen, kterému požehnala Ježíšova matka. Bůh ví, že jde o chvíli úplného a dokonalého naplnění mé mysli, srdce i duše.
autor: Jasnovidka Zdena Nova
foto: internet